Zkušenosti z domova i práce

Symwriter používám v práci i doma – se sedmiletou dcerkou s Downovým syndromem. Zrovna včera – dcera je nemocná, měla chřipku. Tak jsme spolu doma, a aby se nenudila i aby nezapomínala, trochu pracujeme jako ve škole. Bětka už se naučila ve škole trochu číst, přečte jednoduchá slova z otevřených slabik a jednodušších hlásek (SOVA, LES, KOZA, LAMA, NESE, RUKA…). Včera  jsem jí na papír psala postupně jednotlivá slova, Bětka si je vždycky přečetla a pak přepsala do Symwriteru. Když se jí ukázal obrázek, měla pokaždé velkou radost, že slovo přečetla správně, že mu rozuměla. Potom u počítače chvíli zůstala sama a najednou se začala hrozně smát. Objevila hlasový výstup a slova si pořád dokola nechávala přečíst. Na závěr si psala svoje vlastní nesmyslná slova a byla hrozně nadšená z toho, že to hlasový výstup pořád nezdolně čte.

Taky jsem opakovaně zažívala s lidmi, kteří dělají hodně pomůcek a pracovních listů pro děti (rodiče dětí v domácím vzdělávání, učitelé…), že při praktické ukázce toho, co Symwriter umí, říkali: „Něco podobného jsem hledala, to je výborné, tohle mi ušetří spoustu práce s hledáním vhodných obrázků…“

Nedávno jsem změnila práci, pracuji v rané péči. A zase Symwriter využívám – když vytvářím ukázky strukturovaných úkolů pro děti s autismem, když vyrábím rodičům komunikační kartičky, když hledám obrázky ilustrující říkanky, tak aby si děti mohly aktivně vybírat z několika nabízených možností.

Z.S.

Zpět na hlavní výpis