Miky

Má autismus se středně těžkým mentálním postižením. Hraje si jinak, chová se jinak, nemluví jako jiné děti, tedy běžnou řečí. Mluví hlavně očima, gesty, celým tělem, znakuje. Umí říct několik slov (většinou tycha, tycho, tytyche... nebo títí atd.) a ta pak mají spoustu různých významů. Jen "tycha" může znamenat cca 40 různých slov. Jednotlivá slova se snažíme proto rozlišit pomocí znakové řeči. Miky spojí 2-3, občas i 4 slova do věty typu : "Tycha tytychuche tycho." Umí říct máma, táta, Dáda, Bey (naše zlatá retrívřice Bely, kterou dostala od nadace), Jája, Šušu, Fany, Nunu, Dedy (Vendy), Báa (Bára), Fifi - všechny své oblíbené panenky a zvířata, se kterými spí, má pojmenované. Tato její "řeč" je navíc jen pro naši rodinu, ve škole a vůbec všude jinde od ní uslyšíte většinou jen "baf". To je její slovo pro "ostatní lidi". Znamená ahoj, díky, všímej si mne atd atd. Mimo rodinu nepoužívá ani znaky. Snažíme se proto vymyslet, jak ji motivovat, aby to, co umí, používala i ve škole a vůbec mimo rodinu

Odmala cvičíme Vojtovou metodou, jako malá měla diagnózu DMO. První krok v prostoru udělala o Vánocích, měsíc po svých 2. narozeninách. Venku jsme ještě po jejím 4. roce museli používat kočárek. Teď je tzv. "neohrabané a nešikovné dítě" - každou chvíli zakopne, do něčeho vrazí, věci jí samy padají z rukou ...stále samá modřina... Jezdí na speciálním kole - tříkolce Loped, chodíme plavat, v zimě jsme v lázních zkoušeli i lyže.

Ve třech letech uměla říct 3 slova, začali jsme chodit na logopedii. Nafotili jsme postupně téměř vše, co byl její svět: lidi, hračky, předměty z domácnosti atd. Postupně se naučila, že fotka míče znamená míč, ukázala na tátu a na jeho fotku atd. Od té doby nás fotky a obrázky (Miky tatínek krásně maluje) provázejí dodnes. Díky nim zvládá už výborně změny prostředí. Když máme jet např. do lázní, prohlížíme fotky z minulého pobytu, koukáme na video tam natočené.

Miky chodí do pomocné školy, do autistické třídy. Má výbornou paní učitelku i asistentku, obě má moc ráda. Do školy se těší, je tam moc spokojená. Se školou byla několikrát i na škole v přírodě, kde se jí vždycky moc líbilo. Učí se číst globální metodou. Teď umí přečíst téměř 250 slov. Slova skládáme do vět, píšeme a malujeme příhodník (Miky je nemocná, Hledáme krávy, Pouštíme draka.). Miky čte jen doma, řekne slova, která umí vyslovit, ostatní "odznakuje". Občas ji u toho natáčím na kameru, video si pak pouští ve škole. Trénujeme psaní velkých tiskacích písmen, většinu už umí napsat. Opisuje slova, několik slov už umí napsat zcela samostatně. Při skládání slov z písmen používáme i zalaminovaná písmenka (stejná, jako mají prvňáčci - jen trošku větší) velké tiskací abecedy, z rubu je nalepený suchý zip. "Sucháče" ji nadchly natolik, že je ochotná dělat i věci, které ji jinak vůbec nebaví (počítání....) - popostrčily nás o hodně velký kus kupředu.

Hodně nám pomáhá počítač - program ACKeyboard jsme měli půjčený z Centra pro AAK i s notebookem. V "první verzi" měla asi 10 tabulek, naučila se v nich velice rychle orientovat. Teď zrovna tvoříme "druhou verzi", kde bude tabulek už o hodně víc, celkem téměř 1 000 slov. Stejné tabulky má i na papíře - v sešitě, který nosí s sebou do školy. Bez komunikačních tabulek a počítače se už neobejdeme. V loňském roce jsme proto Miky koupili notebook (přispěla nám na něj polovinou "sociálka"). Hodně využíváme i různé počítačové hry a výukové programy pro děti - zejména oblíbené jsou (i u našeho syna) ty od Petitu. Jejich série Méďa nemá chybu. Oblíbené jsou také animace - ke slovům a větám se dají přiřadit různé efekty a zvuky, přidat fotografie. Čtení ji pak o to více baví. Z písmenek nebo slabik se před jejíma očima skládají slova.

Miky nebaví běžné pohádky, večerníčky atd. Nic jí neříkají, nerozumí jim. Zato miluje tzv. rodinné video - na to kouká moc ráda. Točíme (a fotíme) téměř vše a téměř všude. Jak byla u moře, jak jela s námi vodu, jak jsme byli v lázních, v zoo..., ale i běžné hraní doma. Ráda poslouchá i (dětské) písničky, vždy si na čas oblíbí jednu kazetu nebo CD, které pak posloucháme třeba půl roku, od rána do večera, stále dokola. Teď právě je to už velmi dlouhou dobu CD Panova flétna. Miky 4 letý bratr už bledne, když se Miky hrne k CD přehrávači. Občas se do přehrávače pokusí "propašovat" něco jiného, ale většinou to u Miky neprojde.

Miky většinou moc nevnímá děti okolo sebe, hraje si vedle nich. Výjimkou jsou její spolužáci ve škole a její hyperaktivní 4 letý bráška Davídek - s tím si občas hraje, pokud je ochoten přistoupit na její hru. Jejich nejoblíbenější hra je na cestování - vezmou všechny tašky a batohy, které najdou, do nich nacpou obsah svých skříněk na hračky, knížky, vše z šuplíků, všechny plyšáky atd, vše nanosí do obýváku. Všechny židle z domácnosti tam nastěhují také, postaví za sebe a obloží taškami a batohy. Pak popadnou dětské volanty a hrají si, že jedou vlakem (autem nebo autobusem) do lázní, na výlet atd. Moc ráda si hraje na písku, oblíbené je lego (nestaví kostky na sebe, ale "trávníky" - vedle sebe, až zaplní celou podložku, dětské vaření, na doktory a nemocnici, kočárek a miminko. Většinou je to stereotypní, naučená hra. S miminkem opakuje stále to, co jsme spolu natrénovaly, když jsem čekala Davídka.

Do Centra pro alternativní a augmentativní komunikaci chodíme už asi 3 roky. Máme odtud i spoustu různých materiálů, se kterými pak Miky doma i ve škole pracuje. Díky centru jsme pro Miky objevili suché zipy, olepili jsme si byt cedulkami s nápisy předmětů a věcí, začali jsme používat komunikační tabulky. V centru vždy najdeme něco, co nás popostrčí zas kousek dál - v komunikaci i v učení.

V posledních pár měsících začíná Miky pomalilinku "mluvit" i na některé lidi mimo rodinu, začíná po nás opakovat slabiky. Poslední novinkou je třeba "au - to" nebo "dě-da".

Kontakt : dandula@cmail.cz
Miky a Dáda

Zpět na hlavní výpis