AAK a řeč

Rodiče i odborníci mají často obavu, že používání metod AAK může zpomalit nebo zastavit vývoj mluvené řeči. Bojí se toho třeba i po několika letech, kdy je dítěti věnována intenzívní logopedická péče, a řeč se přesto prakticky nerozvíjí. Všimněme si však, jak se všemi prostředky AAK zachází dítě, které nemá žádný problém v oblasti řeči. Pokud mu ukážeme fotografii či obrázek, spontánně je pojmenuje, spojí je se skutečností. Pokud dělá gesta, opět je doprovází řečí. Naopak ho obrázky či gesta spíše stimulují k tomu, aby mluvenou řeč použilo, nebude a nechce se lišit od ostatních tím, že by jen ukazovalo a nemluvilo. Vizuální vjem mu pomáhá vybavit si příslušné slovo. Např. obrázek banánu ho spontánně vede k větě: To je banán. Pokud však banán chce, rozhodně nebude vyhledávat obrázek, ale řekne Chci banán.

Obdobně je na tom dobře slyšící dítě, které nemluví třeba kvůli opožděnému vývoji řeči - pokud se může naučit mluvit a řeč používat smysluplně pro komunikaci, bude s obrázky či gesty zacházet právě tak, jak bylo popsáno. Třeba je ze začátku pro komunikaci bude užívat, ale jak se bude rozšiřovat jeho aktivní slovní zásoba, bude spontánně užívat řeč místo zdlouhavého hledání obrázků či používání gest. Nebude volit složitější a méně obvyklý způsob komunikace. Pokud však nemluví i přes veškeré snahy a stimulující prostředí, není to tím, že by bylo líné či se chtělo od ostatních lišit, ale protože má skutečně závažný problém. Zahraničními studiemi je prokázáno, že využívání AAK nezpůsobí zbrždění ani zastavení vývoje řeči. Naopak uspokojení ze smysluplné komunikace a pochopení principu dorozumívání vede ke stimulaci řečového a jazykového rozvoje. Dítě, které je komunikačně aktivní a má rozvinutou potřebu účasti na dění kolem sebe, má lepší předpoklady uspět i ve školním prostředí a stát se rovnocenným v rodině i v širší sociální skupině.

V praxi se často setkáváme s tím, že se zbytečně dlouho čeká, až se dítě tzv. rozmluví (ať už spontánně či za pomoci logopedie). Dítě se pak k podpůrným metodám komunikace dostává až na konci předškolního či v mladším školním věku - tedy v době, kdy už je jasné, že ostatní metody nepomáhají. 

Zpět na hlavní výpis